Zvláštní soustředné kruhy, přesněji spirála, vytvořená z kamenů, poskládaných do dokonalého kruhu, byly objeveny vojenskou družicí, která v roce 1987 přelétala nad jižním Uralem. Snímek ze sputniku byl předán Ministerstvu obrany, kde si nad ním nějakou dobu lámali hlavu a pak ho postoupili Akademii věd SSSR. Tam se také podivili, kde se něco takového vzalo v uralské stepi.

Urychleně ale do těch míst vyslali skupinu archeologů z Čeljabinské univerzity, kteří pak uviděli kruhy u hory Arkaim na vlastní oči. Vědci došli k závěru, že se jedná buď o jakési poselství pro nás, pozemšťany, nebo o naváděcí obrazce k přistávání vesmírných lodí.

Kromě jiného také zjistili, že, že kruhy jsou zasazené do anomální zóny. Čas se zde zpomaluje a střelka kompasu začíná „bláznit“.  U lidí tady dochází ke zvýšení tlaku, zrychlení tepu a objevují se u nich halucinace.

 

Objev světového významu

Do práce se pustili archeologové a objevili ruiny starověkého města. Pomocí radiouhlíkové metody stanovili stáří na 4000 let. Jak se toto město nazývalo, nevíme, písemné prameny se žádné nedochovaly. Jedno je ale jisté, Arkaim bylo jedno z prvních měst na našem světě. Je starší než egyptské pyramidy a Homérova Trója je mladší o pět a ž šest století.

Počáteční vykopávky odkryly části zdí, které byly silné zhruba 5 metrů, a připomínají spirálu, v jejímž středu je čtverec. „Objevili jsme model vesmíru“, nadchli se archeologové a astrofyzici. Kdo všechno z vědeckých kruhů jenom tenkrát nebyl v Arkaimu a k objevům docházelo, jakoby se sypaly z rohu hojnosti. Observatoř, kterou tam nalezli, se ukázala být nejpropracovanější ze všech, které prozatím známe. Obyvatelé Arkaimu věděli o krouživém pohybu zemské osy, opisující dvojitý kužel, (precese) a že osa opíše celý kruh za 25 786 let!

Začalo se hovořit o objevu celosvětového významu a zpráva o něm se dostala až na Ústřední výbor KSSS. A tady se ukázalo, že památníku takové důležitosti hrozí bezprostřední nebezpečí. Ministerstvo meliorace naplánovalo zatopení této lokality s cílem zajistit zavlažování zemědělské půdy v okolí. Kam se jenom neobracel objevitel Arkaimu, archeolog G. V. Zdanovič…

Všude jenom rozhazovali rukama, protože se přece jedná o usnesení ÚV KSSS.  Genadij Borisovič urychleně odjel do Moskvy a vydal se do Akademie věd, nepodařilo se mu ale setkat se s jejím prezidentem, Rybakovem, protože ten byl toho času v zahraničí. Tehdy se Zdanovič vypravil do Leningradu k akademikovi B. B. Piotrovskému, ani tam neuspěl, akademik na něj neměl čas, protože tam měl delegaci zahraničních vědců.

A tak Zdanovič zkusil krajní možnost a požádal tajemníka předat akademikovi Piotrovskému střep s ornamentem starověké svastiky, symbolem slunce dávných Árjů, a fotografii s gigantickými kruhy. Neuplynula ani minuta a k návštěvníkovi se dostavil zadýchaný akademik. „Odkud to je? Pochází to z Uralu? Nemučte mě a povídejte“.

Když si Piotrovský vyposlechl vyprávění Zdanoviče, ihned vytočil číslo na UV: „Milá slečno, potřebuji okamžitě soudruha Jakovleva…“. Zdanovič pak radostně odjížděl z Leningradu, protože usnesení bylo zrušeno a Arkaim byl vyhlášen za státní chráněnou oblast.

 

Zánik Hyperboreje

Proč se známý akademik tak rozrušil? Mohlo se ukázat, že Arkaim byl pravlastí, starodávnou civilizací, která položila začátek mnohým národům, včetně ruského. Později se tato hypotéza potvrdila. Ale odkud se vzalo na jihu Uralu, v nekonečné stepi, toto záhadné město? Z řad vědců se objevilo nemálo domněnek, ne všechny byly však v souladu s našimi současnými znalostmi, mezi nimi i tzv. vesmírná verze.

Jak je možné, že dávní obyvatelé tohoto města měli vědomosti, kterých se snažíme dosáhnout dnes? Proč jsou zdi Arkaimu orientovány podle hvězd, jednou z nich je Sírius. Ve snaze vyluštit tuto záhadu, se nadšenci obrátili k staroindickému eposu Mahábháratě a najednou začalo všechno do sebe zapadat.

Arkaim a texty Rgvédy o jeho stavitelích

V Mahábháratě se píše o tom, že vysocí světlovlasí bohové, kteří přiletěli na Zemi z daleké planety, žili v Daariji (Hyperboreji). Při nástupu doby ledové se dali do pohybu a došli až k úpatí Rifejského pohoří (nyní Uralu). S bolestí v srdcích opouštěli zemi za polárním kruhem, kde do příchodu ochlazení bylo subtropické podnebí a kvetly tam rajské sady.

Tato doba ledová byla způsobena pádem velké komety, po kterém následovalo vzedmutí hladiny oceánu, a část Arktidy byla smetena. Přeživší obyvatelé se vydali na cestu do jižnějších krajů. Po dlouhém putování se jim zalíbilo malebné údolí u hory Arkaim, kde začali s použitím svých znalostí budovat město.

A stavěli ho na základě přesně matematicky propočítaného návrhu, přísně orientovaného na hvězdy a Slunce. Současní vědci vytvořili počítačový model města; bylo neobyčejně krásné a zasazené do zeleně.

Arkaim byl okrouhlý s vysokými věžemi a zvnějšku obložený barevnými glazovanými cihlami. Po střechách obydlí vedla cesta pro pěší a vozy a uprostřed města stála observatoř. V hradbách byly čtyři brány, které vytvářely obrazec svastiky.

Tento posvátný symbol slunce znali a používali ve starověké Indii, Íránu a Egyptě, zrovna tak i Mayové a později se objevil na Rusi. Obyvatelé Arkaimu byli, podle kosterních nálezů, vysocí a hezcí a zřídka byli nemocní. Zabývali se zemědělstvím, chovem dobytka a hrnčířstvím. Když objevili v okolí ložiska mědi, začali ji zpracovávat. A z Arkaimu začaly proudit karavany s bronzovými sekyrami, noži a dalšími výrobky řemeslníků, a mířily do Íránu, Indie, Řecka i Sumeru.

Tam všude vítali vysoké a světlovlasé lidi s úctou, považovali je za polobohy a vážili si jich za jejich moudrost, vědomosti, vstřícnost a přátelskost. Mezi nimi byli i vynikající léčitelé a v oboru astronomie neměli sobě rovných, ani tomu jinak být nemohlo, protože vědomosti svých předků předávali svým potomkům již v raném dětství.

V ukolébavkách jim vyprávěli o daleké pravlasti na Síriu a o Hyperboreji, ze které museli odejít. Když skončila doba ledová, vyslali do Hyperboreje průzkumníky, ti se ale vrátili se smutnou zprávou, že jejich země byla zaplavena oceánem. Naděje, že by se mohli někdy vrátit, se rázem zhroutila.

Začali tehdy „vyhlížet zprávu“ ve snech a jeden z nich se ukázal být prorockým. V něm oznámil vrchní žrec: „Očekávejte vzácné hosty, obyvatelé Arkaimu!“ Nejspíše právě pro tuto předpovězenou návštěvu poskládali z kamenů obrovské obrazce. Jakým způsobem je vytvořili, dodnes nevíme. Vypadá to, jako kdyby někdo rýsoval z výšky na zemi obrovským kružítkem. A vzniklo tak velmi dobré orientační značení pro přistání kosmických lodí.

O čem hovoří Rgvéda

Jak vyplývá z textů starověkého eposu Rgvédy, v roce 2683 př.n.l. došlo v údolí Arkaimu k nouzovému přistání hvězdoletu s 200 cestujícími ze Síria. Můžeme si pouze představovat, s jakou radostí je místní obyvatelé vítali. Od dob přesídlení z Hyperboreje, došlo ke ztrátě části znalostí, nově příchozí je pomohli obnovit a stali se rádci a učiteli.

Arkaim byl neustále napadán kočovnými kmeny, příchozí se ale nevměšovali, neměli právo použít své technologie, které by útočníky okamžitě obrátily v prach, kromě toho domácí si uměli poradit sami pomocí válečných vozů. Pak ale pro jejich hosty přiletěla další loď, možná, že tenkrát arkaimští kameníci vytesali na rozloučenou sochu, teskně vzhlížející k nebi…

Opuštění Arkaimu

Když se obyvatelé Arkaimu rozloučili se svými návštěvníky, rozhodli se opustit údolí. Ložiska rudy byla vyčerpaná, karavany již neodcházely a nevracely se se zbožím z dalekých krajů. Urychlené posbírali potřebné věci a opustili město, které předtím zažehli, nejspíše proto, že ho nechtěli nechat vyplenit kočovníky. Cestou se rozdělili, část se vydala do Indie, která jim tolik připomínala Hyperboreu, další zamířili do Íránu a Sumeru a třetí proud odešel do Tibetu.

A tak je psáno ve Rgvédě: „Do Indie přišla neznámá rasa vysokých bílých světlovlasých a modrookých lidí ze země, která se nacházela na samém okraji Rifejských hor. Přinesli sebou znalosti a stalo se to po odchodu Buddhy do nirvány, v roce 13019 po době ledové, podle védského kalendáře.“

Položili základy mnohým současným národům, rozplynuli se v časech minulých, a donutili nás, po uplynutí 40 staletí, lámat si hlavu nad gigantickými kruhy v uralské stepi.

Utajená archeologie

V roce 1982, na 61° sev. šířky na břehu řeky Lena (Rusko), 140 km nad Jakutskem ve výšce více než 105 až 120 metrů nad řekou v oblasti Diring-Jurjach Prilenskoj odkryla archeologická expedice Akademie věd SSSR nejstarší osídlení Ruska ze všech, co dosud známe.

Osada byla nazvána Diring. Její stáří bylo stanoveno nejlepšími archeologickými, geologickými, geologo-geomorfickými, paleomagnetickými a dalšími moderními metodami na 3 milióny let. Za 13 let, do roku 1995, bylo vytěženo více než 32 tisíc metrů čtverečních vrstev svědčících o staré kultuře, objeveno více než 4500 předmětů kultury starověkých Rusů, včetně kovadliny, svodidel, různé pracovní nástroje, atd.

Přítomnost tohoto sídliště pradávné kultury je v souladu s geologickými daty o existenci velkého kontinentu (Arktidy) v třetihorní a čtvrtohorní periodě kainozojské éry v blízkosti současného severního pólu, který se potopil na dno Severního ledového oceánu v důsledku začátku zalednění a s ním související potopy (jeho zbytky mohou být podvodní hřbety Lomonosova a Mendělejeva), a také s védickým a avestickým eposem, podle kterých existovala pradávná civilizace, jež byla nucena v souvislosti s příchodem chladu migrovat na jih mnohými proudy, jež dělily stovky a tisíce let. Teprve po stovkách tisíciletí, když Rusové odešli na jih, podle legend potkali jiné – černé lidi, objevivší se z Afriky.

Takový nález pravěkého osídlení (stejně jako jazykové údaje) jednoznačně vyžaduje, aby byly revidovány stávající názory na světovou historii. Především – neodpovídající skutečnosti o historii Ruska až od 8.–10. století (charakteristické momenty této fantomové historie: Rusové = směs Ugrofinů s Tatary, divocí modloslužebníci provozující lidské oběti, kterým teprve Cyril dal písmo, Vladimír víru, Rurik státnost, Romanovci imperium atd.)

Po právu je třeba poznamenat, že pod vlivem odkrývaných faktorů se stále častěji začaly objevovat práce, ve kterých se počátku Rusi od „nevelkého plemene od Novgorodu“ v 9. století ustupuje dále do hloubi tisíciletí. A kromě toho i ve vyjmenování variant Rusi jako např.: Kyjevská, Rjugenská, Meklenburská, Španělsko-galicijská, Pomořanská, franko-rusionská, Norvéžsko-nidarská, Švédsko-laplandská, Povolžská, Černomořská, Jihouralská, Středoasiatská, Maloasiatská,… se projevuje už duchovní obsah Ruska.

Všimněme si i vykopávek Okladnikova, nálezce ruského hrobu vztahujícího se k období 100–35 tisíc let před letopočtem, a vykopávek v Oleněostrovském pohřebišti, kde byl objeven hrob starověkého ruského žrece v úplném obřadním oděvu (30. tisíc let p.n.l.).

V roce 1987 bylo na jižním Uralu v Čeljabinské oblasti archeology (a také dětmi a americkými družicemi) objeveno starověké město - astronomická observatoř Arkaim. Leží na 52°32´ sev. šířky a 60° východní délky. Odhadovaný věk 4–2 tisíce let před letopočtem. Je starší než podobná stavba v Anglii – Stonehange, která leží prakticky na téže zeměpisné šířce (51°11´). Geometrické parametry (jako poloměr kruhů, umístění hlavních os atd.) jsou, jak potvrzují archeologové, stejné s přesností na centimetry.

Z arkaimského naleziště jsou dobře známé skulptury jogína, astrologa, různá umělecká díla z rozličných kovů, z bronzu, obrovské staré ruské tavicí pece, studny atd.

V červnu 1992 vznikla v OSN zpráva archeologů, že vedle Arkaimu v Sintaštském pohřebišti spočívá prach kněze a bojovníka Zaratuštry (Zarathustra, Zoroastr). Zaratuštra, syn Staroaštra z vesnice Spitama žil v horách Charati na Jižním Uralu ve městě Agartha (poblíž nynějšího Zlatústa v oblasti hory Tagany). Tam pro arkaimského vládce Yumu vytváří bojový kolový vůz a také sestavuje své učení Avestu („První zprávu“) – fakticky první náboženský systém na bázi staroruských véd („Znánij“).

V roce 1978 v Sin-ťiangu, autonomní oblasti Čínské lidové republiky, při vykopávkách v Rudé mohyle archeologem Binchaiem bylo nalezeno 113 mumifikovaných těl - zbytků ruské mise pedagoga a guvernéra Prigosty. Věk mumií se odhaduje na 4 tisíce let.

Kulturní stopy ruské rasy v 7.–3. tisíciletí př.n.l. v celém prostoru evropské staroruské pracivilizace jsou archeology podmínečně nazvány „tripolská kultura“, „kultura lineární keramiky“, „faťjanovská kultura“, „kultura válečných sekyr“, „provázková kultura“ atd. Takže – týkaje se dvou posledních typů (3. tisíce let př.n.l.) vykopávky na východ od Dněpru poskytly více než 30 tisíc kusů hliněných soch s více než tisícovkou různých ornamentů, včetně s často se vyskytujícím běžným křížem i árijským křížem rotujícím – svastikou.

Miesta

Súvisiace